Za jedné noci temné

Za jedné noci temné
s touhou, v lásce roznícena,
ó, blahé štěstí!,
vyšla jsem nepozorována,
když můj dům již byl utišen.

V temnotách a bezpečná,
po skrytých schodech přestrojena,
ó, blahé štěstí!,
v temnotách a ve skrytosti,
když můj dům již byl utišen.

V tu šťastnou noc,
vskrytu, aniž mně kdo viděl,
ani já jsem na nic nehleděla,
bez jiného světla a vůdce,
leč s tím, které v srdci plálo.

To mě vedlo
bezpečněji než světlo poledne
tam, kde mě očekával
ten, o kterém jsem dobře věděla,
v místě, kde nikdo nebyl.

Ó, noci, která jsi vedla!
Ó, noci, milejší než svítání!
Ó, noci, která jsi spojila
Milovaného s milovanou,
milovanou v Milovaného přetvořila!

Na mé rozkvetlé hrudi,
která se celá jen pro něj uchovávala,
tam zůstal spát,
a já jsem se mu dávala,
a vějíře cedrů skýtaly vánek.

Vánek cimbuří,
když jsem jeho vlasy rozplétala,
svou klidnou rukou
mě na šíji zranil,
a všechny mé smysly vyloučil.

Zůstala jsem a zapomněla na sebe,
svou tvář jsem sklonila nad Milovaným,
všechno přestalo a opustila jsem sebe,
když jsem zanechala svou starost
zapomenutou uprostřed lilií.

Trochu poézie nezaškodí. Inšpirovala ma Zuzka. Toto nie je síce môj výtvor (možno raz zverejním aj tie), ale o to si treba viac namáhať hlavičku. Takže šup do toho.

P.S.: A nedajte sa klamať, nie je to o dievčati ani o žene... O:)